Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se věnuje osobě poškozeného a jeho vymezeným právům, které může uplatnit v rámci trestního řízení.
Každý spáchaný trestný čin má v mezích trestního práva hmotného nejen osobu pachatele (subjekt), ale i subjektivní a objektivní stránku a především objekt, což je zájem chráněný trestním zákonem (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Pachatel trestným činem poškozuje či ohrožuje objekt trestného činu. Konkrétního jedince, či věci, které jsou poškozeny či ohroženy spáchaným trestným činem, označujeme jako hmotný předmět útoku.
Poškozený je však označení čistě procesního charakteru. Poškozený je dle § 43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Poškozený je v rámci trestního řízení, jako např. i obviněný, samostatnou procesní stranou.
V rámci trestního práva procesního má poškozený právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy, rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, i dlužné výživné. Poškozený se v rámci trestního řízení může nechat zastoupit advokátem.
Jelikož poškozený pociťuje po spáchání trestného činu touhu být určitým způsobem odškodněn, i nad rámec zásahu státu v podobě vyřčení viny v rámci odsuzujícího rozsudku obžalovaného (pachatele), mají někteří poškození možnost, dle § 43 odst. 3 tr. ř., také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal.
Pokud se poškozený odhodlá k podání takového návrhu, hovoříme o tzv. adhezním řízení, ve kterém trestní soud rozhoduje o soukromoprávním nároku poškozeného vůči obžalovanému, z důvodu spáchání trestného činu.
Aby adhezní řízení bylo zahájeno, musí poškozený svůj návrh učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2 tr. ř.); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2 tr. ř.). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit.
Trestní soud v otázce adhezního nároku poškozeného vůči obžalovanému může poškozenému přiznat nárok celý, částečný nebo dle § 229 odst. 1 tr. ř. soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. Soud bude poškozeného takto odkazovat není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení.
Poškozený má dle § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. také právo podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, co do části jeho uplatněného nároku. Poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
Pokud poškozený návrhu na zahájení adhezního řízení nepodá (poškozený nárok neuplatní), či je odkázán trestním soudem k soudu občanskoprávnímu, může sám podat soukromoprávní žalobu proti obviněnému. Nárok bude vycházet především z § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (závazky z deliktů).
Je-li poškozený ve vztahu k pachateli trestného činu podle § 100 odst. 2 tr. ř., tedy ve vztahu příbuzném v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní, musí orgány činné v trestním řízení pro taxativně vymezené trestné činy dle § 163 odst. 1 tr. ř. získat souhlas poškozeného s trestním stíháním, jinak je nemožné zahájit trestní stíhání takové osoby, případně v zahájeném trestním stíhání pokračovat. Jde o jedno z nejvýznamnějších práv poškozeného vůbec, jelikož největším způsobem ovlivňuje osud obviněného v trestním řízení.
Jelikož některé trestné činy je třeba stíhat i v situaci, kdy by poškozený nedal souhlas s trestním stíháním, avšak okolnosti spáchání trestného činu značí vyšší společenskou závažnost, existují v § 163a odst. 1 tr. ř. výjimky, na základě nichž není souhlasu poškozeného třeba. Mezi takové patří např. způsobení smrti či neschopnost poškozeného dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena, při spáchání tr. činu uvedeného v § 163 odst. 1 tr. ř.
Mezi další práva poškozeného patří dle § 65 odst. 1 tr. ř. právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, před skončením každé trestní věci se k ní vyjádřit, a pokud např. se poškozenému přímo týká vydané usnesení, může proti němu podat stížnost dle § 141 odst. 1 tr. ř.
Důležité postavení má poškozený v situaci, kdy má dojít k podmíněnému zastavení trestního stíhání dle § 307 a násl. tr. ř., jelikož obviněný musí nahradit škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřít dohodu, anebo učinit jiná potřebná opatření k její náhradě. Pokud poškozený nesouhlasí, nelze trestní stíhání podmíněně zastavit a mělo by dojít ke standartnímu průběhu a skončení trestní věci před soudem.
Obdobně důležité postavení má poškozený i v případě sjednávání narovnání dle § 309 a násl. tr. ř., jelikož s vyřešením řízení o přečinu musí s takovýmto skončením trestního stíhání souhlasit, a zároveň musí být poškozenému uhrazena škoda způsobená tímto přečinem.
Poškozený může být zároveň i obětí trestného činu, což je dle § 2 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (dále jen „o obětech trestných činů“), fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil (tzv. přímá oběť).
Ustanovení § 2 odst. 3 zákona o obětech trestných činů zakotvuje vymezení tzv. nepřímé oběti. Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu.
Omezení obětí v zákoně o obětech trestných činů pouze na osoby fyzické vychází z povahy věci. Pouze osoby fyzické mohou pociťovat újmu subjektivně. Pouze u fyzických osob lze zmírňovat jejich útrapy a předcházet sekundární viktimizaci. Právnická osoba jako umělá právní konstrukce nedisponuje vlastnostmi, které jsou příznačné pro živé bytosti.
Na závěr advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma zdůrazňuje, že o všech právech, které osobě poškozeného náleží, musí provést orgány činné v trestním řízení náležité poučení, aby měl poškozený plnou možnost k jejich uplatnění.