Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se v tomto příspěvku věnuje právní úpravě nepřikázanému jednatelství, které je upraveno v ustanoveních § 3006 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).
Již občanský zákoník z 1964 zakotvoval právní úpravu nepřikázaného jednatelství, tehdy jako jednatelství bez příkazu v § 742 a násl., které definoval jako „vědomé obstarání záležitosti jiného, ke kterému nemá jednatel dostatečný právní důvod“.
Z výše uvedeného můžete zjistit, které pojmové znaky nepřikázané jednatelství obnáší. Mezi znaky se řadí jednatelství, objektivně cizí záležitost, úmysl hájit zájmy jiného k jeho prospěchu a absence dostatečného právního důvodu opravňujícího jednatele k obstarání cizí záležitosti.
Nynější občanský zákoník upravuje nepřikázané jednatelství obecným ustanovením (§ 3006) jako vmísení se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn. Zároveň toto ustanovení dodává, že k jeho tíži jdou následky z toho vzniklé.
Z tohoto ustanovení plyne základní východisko, že zásadně není přípustné ujmout se záležitosti třetí osoby bez jejího souhlasu. Ze základního východiska však existují výjimky (zvláštní případy), ve kterých je nepřikázané jednatelství přípustné.
Mezi první přípustné nepřikázané jednatelství patří jednatelství nutné uvedené v § 3007 občanského zákoníku. „Obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.“ Jedná se o jednatelství k odvrácení škody vybudované na principu kvazikontraktu na základě, něhož má příkazník vůči příkazci právo na účelně vynaložené náklady, i když se následek nedostaví.
Nutné nepřikázané jednatelství doplňuje i záchrana cizí věci dle § 3008 občanského zákoníku. „Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy, náleží přiměřená odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů. Vlastník věci se povinnosti k úhradě zbaví, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět.“ V tomto směru je vhodné zdůraznit vztah mezi ustanoveními § 3007 a § 3008 občanského zákoníku. Odměna dle § 3008 je prémie za to, že se záchrana věci povede. To však nevylučuje situaci, pokud dojde k tvorbě vyšších nákladů, než desetiny ceny, je možné požadovat veškeré vynaložené náklady. U § 3007 se záchrana povést nemusí, ale náhrada vynaložených nákladů nepřikázanému jednateli patří už jen z důvodu, že se o záchranu pokusil.
Druhé přípustné nepřikázané jednatelství je jednatelství užitečné dle § 3009 odst. 1 občanského zákoníku. „Ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům.“ Jedná se o jiné jednání k užitku jiného než k odvrácení škody, ale k získání jiného prospěchu. Jednou z podmínek k nároku na účelně vynaložené náklady je převážný užitek.
Oproti tomu v § 3009 odst. 2 občanského zákoníku, když nejde o převážný užitek „nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.“ Tato skutková podstata má úzkou spojitost s civilním deliktem, o nichž se advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma věnoval v některým ze svých předchozích příspěvků.
Posledním typem nepřikázaného jednatelství je jednatelství zakázané, se kterými se sekáváme v případě, kdy principál projeví vůli, aby jednatel nekonal, tedy ani např. neodvracel škodu.
Z nepřikázaného jednatelství kromě nároku na náhradu vynaložených nákladů plynou i další práva a povinnosti uvedené ve společných ustanovení § 3010 a 3011 občanského zákoníku. Je zde povinnost jednatele dovést jednání až do konce, provést vyúčtování a převést získané věci na principála (§ 3010). „Kdo se ujal cizí záležitosti bez příkazu, dovede ji až do konce a podá o ní vyúčtování a převede vše, co při tom získal, osobě, jejíž záležitost obstaral.“
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že v případě, kdy jednatel nemá právo na náhradu nákladů, má dle § 3011 občanského zákoníku nárok „si vzít, co pořídil na vlastní náklady, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se nepřiměřeně její užívání“ (tzv. ius tollendi).