Dne 25. března 2015 rozhodoval Nejvyšší soud ČR o dovolání obviněného M.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Obviněný dne 24. června 2012 v prostoru obytné zóny zahájil couvání se svým vozidlem z parkovacího místa, v době kdy matka ročního dítěte nevěnovala dítěti náležitou pozornost. Obviněný při střetu nedbal náležité opatrnosti, proto došlo ke střetu s nezletilým, čímž došlo k usmrcení dítěte. Řidič mu způsobil poranění v podobě zhmoždění mozku, což je zranění neslučitelné se životem, na jehož následky nezletilý na místě nehody zemřel.
Obviněný byl odsouzen za toto usmrcení dítěte, podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst.1 § a § 82 odst.1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel v délce jednoho roku a čtyř měsíců. Proti tomuto rozsudku podal obviněný dovolání. Dovolání odůvodňuje s tím, že nezletilý byl v danou chvíli pod dozorem dvou dospělých žen a nic nenasvědčovalo tomu, že nezletilému nevěnují dostatečnou pozornost. Proto plnou odpovědnost za vzniklý následek – usmrcení dítěte – nesou dle obviněného matka a babička nezletilého.
Nejvyšší soud ČR k tomuto případu uvádí, že při couvání nesmí řidič ohrozit osoby nacházející se v blízkosti, a musí zajistit takové podmínky, aby k ohrožení nedošlo. Řidič při couvání motorového vozidla musí být zvýšeně opatrný a obezřetný. Pokud si to vyžadují okolnosti, musí zajistit bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby. Jednání matky, které porušila svou povinnost řádného dohledu nad nezletilým, spolupůsobilo na vzniklý následek. Tím však nebyla přerušena příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem usmrcení dítěte.
Nejvyšší soud ČR přisvědčil závěrům odvolacího soudu o tom, že obviněný nedbal všech pravidel silničního provozu a uvedený následek způsobil ve vědomé nedbalosti, proto je odpovědný za trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Dovolání obviněného bylo posouzeno jako zjevně neopodstatněné.