Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k řízení Nejvyššího soudu České republiky ve věci vyloučení způsobilosti k řízení motorového vozidla.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „soud druhého stupně“) ze dne 24. 3. 2015, č. j. 6 To 56/2015-85, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) a odsoudil obviněného podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců a dále mu podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců.
Proti rozsudku soudu druhého stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“). V souvislosti s podaným dovoláním obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Tdo 1017/2012, s argumentací, že z „uvedené judikatury vyplývá, že ani sebelepší řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, pokud se v jeho těle nachází hladina 1 promile alkoholu. Pokud nebude v rámci trestního řízení prokázáno, že byla vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla řidičem s nižší hladinou než 1 promile, nemohla být naplněna skutková podstata přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.“
V návaznosti na shora uvedené pak uvedl, že i přes skutečnost, že soud druhého stupně skutkové zjištění uzavřel konstatováním, že hladina alkoholu v krvi obviněného byla 0,99 promile alkoholu, žádný z provedených důkazů nesvědčí pro závěr, že by při uvedeném množství alkoholu byla obviněného způsobilost k řízení motorového vozidla vyloučena. S ohledem na skutečnost, že „hladina alkoholu v krvi obviněného nedosahovala 1 promile, dospěl soud druhého stupně k závěru, že se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla i přes to, že žádný z provedených důkazů nesvědčil o vyloučení jeho řidičské způsobilosti.“
Nejvyšší soud České republiky vycházel ze skutkového zjištění soudu druhého stupně, ze kterého plyne, že „obviněný dne 23. 8. 2014 v 03:30 hodin po předchozím požití alkoholických nápojů, když měl v krvi nejméně 0,99 promile alkoholu, řídil na ulici osobní automobil…“
V předmětné trestní věci lze námitky obviněného shrnout v konstatování, že vzhledem k tomu, že hladina alkoholu v jeho krvi v době řízení motorového vozidla nedosáhla hranice stanovené judikaturou (1 promile), nemohl se nacházet ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, když uvedený stav nebyl prokázán žádným z dalších důkazů provedených v hlavním líčení, a proto jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek.
Z rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, vzal v úvahu pětiprocentní chybu přístroje při měření (pokud nebyla vzata v úvahu, pak by údaje měly patně být cca 1 a následná cca 0,91 promile alkoholu v dechu). Dále není patrno, zda bylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, když rozhodnutí soudu prvního stupně konstatuje, že v krvi obviněného bylo nejméně 1,00 promile alkoholu, avšak odůvodnění uvádí v dechu nejméně 1 ‰ alkoholu, což by odpovídalo tomu, že pro soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu bylo primární zjištění alkoholu v dechu obviněného, aniž by bylo reagováno na výše uvedené skutečnosti zmíněné Nejvyšším soudem.
Oproti tomu soud druhého stupně již vycházel ze znaleckého posudku, který byl v předmětné trestní věci vypracován, kdy zpětným propočtem byla v krvi obviněného zjištěna hladina alkoholu v rozmezí od 0,99 do 1,06 g/kg. Soud druhého stupně uzavřel své hodnocení zmíněného důkazu a tím i skutkové zjištění konstatováním, že obviněný se musel nacházet v druhé alternativě zvažované znalcem, ve fázi, kdy již odbourával alkohol a nebyl ve fázi, kterou uváděl obviněný o množství a čase vypitého alkoholu (v takovém případě by hladina alkoholu v krvi obviněného byla v rozmezí 0,84 – 0,85 g/kg alkoholu v krvi). Svůj závěr o tom, že obviněný naplnil znaky přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku uzavřel konstatováním, že hranice jednoho promile, která vylučuje způsobilost k řízení motorového vozidla, není rigorózní a i při nižší hodnotě alkoholu v krvi pachatele se může jednat o trestný čin, neboť ze znaleckého posudku vyplývá, že při hladinách alkoholu v krvi kolem 0,5 g/kg se může reakční doba prodloužit až dvojnásobně a při hladině alkoholu v krvi kolem 1,01 g/kg až čtyřnásobně.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pokud je tento přečin spáchán řízením motorového vozidla po požití alkoholu, vyžaduje se zásadně, aby řidič měl v krvi nejméně 1 g/kg alkoholu. V tomto ohledu se vychází z poznatků lékařské vědy, podle nichž žádný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo při dosažení uvedené hranice. S dosažením této hranice jsou totiž vždy spojeny takové účinky alkoholu na lidský organismus, které naplňují znak „stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla“. Tento znak je naplněn již dosažením uvedené hranice. Závěr o naplnění uvedeného znaku ale není vyloučen ani v případě, že v krvi řidiče je nižší hladina alkoholu než 1 g/kg, jestliže se této hodnotě blíží a není nižší než 0,8 g/kg a jestliže v konkrétním případě je vliv alkoholu na konkrétního řidiče takový, že vylučuje jeho způsobilost řídit motorové vozidlo.
U obviněného byly provedeny dvě dechové zkoušky cca v rozmezí pěti minut, kdy první naměřená hodnota činila 1,06 promile a druhá naměřená hodnota již jen 0,96 promile. Do skutkového zjištění byla zahrnuta vyšší naměřená hodnota, aniž by se soud prvního stupně blíže vypořádal se skutečnostmi, které ohledně naměřených hodnot vyplývaly ze znaleckého posudku výslechem znalce. Ani soud druhého stupně se podrobněji nezabýval zněním § 274 odst. 1 tr. zákoníku, když odkázal na skutečnost, že hranice jednoho promile není rigorózní. S uvedeným závěrem soudu druhého stupně lze souhlasit, avšak s ohledem na předvídatelnost soudních rozhodnutí za situace, kdy hladina alkoholu v krvi obviněného v době řízení byla nižší než 1 g/kg (byť o jednu setinu), je nezbytné odůvodnit, jaké skutečnosti svědčily pro závěr, že vliv alkoholu na řidiče byl takový, že vylučoval jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (viz rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).
V trestní věci obviněného se však tak nestalo. Ani skutkové zjištění soudu druhého stupně neuvádí skutečnosti, ze kterých vyplynul jeho poznatek, že se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla za situace, kdy zjištěná hladina alkoholu nedosáhla 1 g/kg alkoholu v krvi obviněného.
Z ostatních důkazů nevyplývají žádné konkrétní okolnosti, aby byly s to přesvědčivě odůvodnit závěr, že obviněný řídil motorové vozidlo „ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla“ ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Výrok o vině obviněného přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku tedy nemůže obstát.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil nejen dovoláním napadený rozsudek soudu druhého stupně, ale také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně.
(citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. ledna 2016 č. j. 6 Tdo 1565/2015-29)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr doplňuje, že hranice hladiny alkohol v krvi ve vztahu vyloučení způsobilosti k řízení motorového vozidla se řídí individuálním návykem na hladinu alkoholu v krvi až do hladiny 1 promile alkoholu v krvi, která značí absolutní vyloučení způsobilosti k řízení.