Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se věnuje zvláštnímu druhu civilního soudního řízení, kterým je řízení ve věcech svéprávnosti.
Řízení ve věcech svéprávnosti se řadí mezi tzv. nesporná řízení, která se vyjadřují především aplikací obecné části zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), a užitím vyšetřovací zásady během fáze dokazování. Vyšetřovací zásada znamená, že procesní odpovědnost za veškerá skutková zjištění nese sám soud, který musí provést i jiné důkazy, než které navrhli účastníci, pokud jsou třeba ke zjištění skutkového stavu.
Řízení ve věcech svéprávnosti hmotněprávně vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který v § 55 odst. 1 uvádí, že „k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.“
Pokud je člověk vážně narušen ve své schopnosti právně jednat, a nelze-li užít přiměřenějších a mírně omezujících podpůrných prostředků uvedených v § 31 a násl. ZŘS, resp. § 38 až 54 OZ, tedy zejména schválení smlouvy o nápomoci, schválení zastoupení členem domácnosti nebo jmenování opatrovníka, přichází k úvahu právě omezení ve svéprávnosti skrze rozhodnutí soudu v řízení ve věcech svéprávnosti.
Dalším znakem využití omezení svéprávnosti jako prostředku ultima ratio je, že soud vždy, když probíhá toto řízení, musí řádně zvážit, zda opravdu nelze takových mírnějších prostředků užít. Dokonce i osoba, která podává návrh na zahájení řízení ve věcech svéprávnosti, musí v návrhu uvést, z jakých skutkových a právních důvodů považuje návrh za důvodný, a proč užití mírnějších a méně omezujících opatření není možné.
Když už soud dojde k závěru, že je na místě osobu omezit na svéprávnosti, „může soud svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.“
Co se týče samotných procesních záležitostí, je věcně příslušným vždy okresní soud. Dle § 34 ZŘS je pro řízení místně příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se rozhoduje. Je-li tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu nebo je-li umístěna v zařízení uvedeném v § 84, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav.
Dle § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Zahájit řízení ve věcech svéprávnosti lze i bez návrhu. Návrh na zahájení může podat i zdravotní ústav, ve kterém se posuzovaná osoba nachází. Účastenství se v tomto řízení řídí tzv. třetí definicí účastenství civilního řízení, která vychází z § 6 odst. 1 ZŘS. Účastníkem řízení je tedy navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.
Během tohoto řízení, musí být posuzovaný zastoupen opatrovníkem, kterého vždy jmenuje soud. Tato skutečnost posuzovanému však nebrání, aby se nechal zastoupit na základě plné moci.
V řízení se koná jednání, během kterého by soud měl vyslechnout posuzovaného, nelze-li výslech provést kvůli zdravotnímu stavu posuzovaného, může od toho soud upustit. Vždy však soud musí posuzovaného zhlédnout a ustanovit znalce, jelikož je zde obligatorní povinnost vypracovat znalecký posudek.
Pokud vede soud řízení ve věcech svéprávnosti, je povinen dle § 46 odst. 1 ZŘS zahájit řízení ve věcech opatrovnictví člověka a řízení spojit.
Řízení ve věcech svéprávnosti je řízení o statusových otázkách fyzických osob. Soud v těchto věcech rozhoduje rozsudkem, který je závazný pro každého (erga omnes), a musí v něm vymezit rozsah, v jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají.
Pokud soud omezil ve svéprávnosti osobu, avšak k omezení nebyly naplněny podmínky, soud rozsudek i bez návrhu zruší dle § 42 ZŘS.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr dodává, že k řízení ve věcech svéprávnosti nedávno vyjádřil i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 18. dubna 2017 sp. zn. IV. ÚS 1584/16. Advokát v Olomouci Vám v případech, kdy určité osobě dělá větší problém právně jednat, může poradit, jaké kroky v takových případech učinit, aby nedošlo ke zbytečné újmě.