Nabytí vlastnického práva od nevlastníka

„V rozsudku velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 1168/2013, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, dle nějž podle právního řádu platného a účinného do 31. prosince 2013 (resp. do 31. prosince 2014, viz § 3064 o. z.) nemohlo (nemůže) – vyjma zákonem stanovených způsobů – dojít k tomu, že by oprávněný držitel mohl při pouhé dobré víře v zápis do katastru nemovitostí nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka.“ (Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 29 Cdo 4483/2014)
Nejvyšší soud ČR řešil dovolání podané proti usnesení odvolacího Vrchní soudu v Olomouci, ve věci nabytí vlastnického práva od nevlastníka, opírajíc se o jeho přípustnost dle § 237 o. s. ř., obsahově uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Advokát dovolavatelky namítal, že se odvolací soud nevypořádal s argumentací soudu prvního stupně, jež vychází ze zásady, podle níž nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Jeho rozhodnutí je tak v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k nabytí vlastnického práva.
Ačkoli odvolací soud sám uznal, že závěry soudu prvního stupně jsou „v souladu s převážnou většinou stávající judikatury“, vůbec se s uvedenou judikaturou nevypořádal. Jeho závěr o „nutnosti“ poskytnout ochranu případné dobré víře se přitom s výše uvedenou judikaturou neslučuje. Chtěl-li se odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, měl ve svém odůvodnění řádně vysvětlit, proč se v projednávané věci její závěry neuplatní. Jelikož se s nimi odvolací soud argumentačně nijak nevypořádal, jeho právní posouzení je neúplné, a tudíž i nesprávné.
„Nejvyšší soud však opětovně potvrdil svou konstantní rozhodovací praxi při řešení otázky nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka odvíjející se od R 56/2010 a závaznou (vzhledem k tomu, že R 56/2010 i R 16/2015 jsou rozhodnutími velkého senátu) pro všechny tříčlenné senáty Nejvyššího soudu.
Uvedený závěr platí obdobně i v družstevních poměrech (ve vztahu k § 230 obch. zák.) při nabývání členských práv a povinností v (bytovém) družstvu. Dobrá víra nabyvatele právní význam mít může, ale jen jako jedna z podmínek pro vydržení členských práv a povinností.“

Podle § 230 obchodního zákoníku převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma vám pomůže vyřešit právní problém při nabytí vlastnického práva od nevlastníka.