Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma se nadále věnuje nesporným řízením. Tentokráte se zaměřuje na situace, kdy je člověk bez svého písemného souhlasu převzat nebo držen ve zdravotním ústavu.
Písemný souhlas člověka s převzetím a držením ve zdravotním ústavu je nutný z důvodu, že člověka nelze omezit na jeho osobní svobodě bez jeho souhlasu, nebo jen na základě zákona, což vyžaduje i Listina základních práv a svobod (srov. čl. 8 odst. 2). Jde o situace, kdy člověk odmítá souhlas udělit, dále kdy ho udělil, avšak ho vzal zpět a konečně, když člověk souhlas udělil, avšak následně došlo k omezení jeho volného pohybu nebo styku s vnějším světem.
Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu (dále také „detenční řízení“) se obecně rozpadá do tří druhů řízení podle toho, v jaké situaci se člověk ve zdravotním ústavu objeví. Rozhodnutí soudu v detenčním řízení vždy nahrazuje potřebný písemný souhlas člověka.
Nejprve jde o tzv. „standardní“ detenční řízení, tedy řízení, kdy je člověk bez svého písemného souhlasu umístěn do zdravotního ústavu, především na základě jeho duševní choroby.
Další detenční řízení nastupuje na řadu v případech, kdy je převzat člověk, jehož zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, není-li vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen právně jednat a není-li tento stav způsoben duševní poruchou (§ 83 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „ZŘS“).
Poslední detenční řízení, na které ZŘS pamatuje, je řízení vyslovení (ne)přípustnosti držení v zařízení sociálních služeb, v situacích, ve kterých opatrovník člověka s poskytovatelem uzavře smlouvu o umístění člověka do takového zařízení, avšak proti jeho vůli či bez přivolení soudu (§ 84 až 84b ZŘS).
Advokát v Olomouci se však v tomto příspěvku věnuje pouze standardnímu detenčnímu řízení.
Stejně jako v minulých příspěvcích je pravomoc vést řízení a rozhodnout o věci vložena do rukou civilních soudů na základě § 2 písm. d) a § 66 až 83 ZŘS.
Toto standardní detenční řízení se rozpadá do dvou samostatných částí, v nichž soud nejprve zkoumá, zda byl člověk převzat do zdravotního ústavu na základě zákona, a zda důvody jeho držení trvají, a následně jde o řízení, ve které soud řeší, zda je následné dlouhodobější držení člověka ve zdravotním ústavu nutné.
Vždy když je člověk bez svého písemného souhlasu umístěn do zdravotního ústavu, musí ústav takovou skutečnost oznámit do 24 hodin soudu, což plyne z § 75 odst. 1 ZŘS. Místo ústavu je klíčové i pro určení místní příslušnosti soudu, jelikož pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je zdravotní ústav, ve kterém je člověk umístěn.
Z toho také vyplývá, že takové řízení může být zahájeno bez návrhu z úřední povinnosti vydáním usnesení dle § 13 odst. 2 ZŘS, ale také na návrh umístěného člověka či jeho zástupce dle § 13 odst. 1 ZŘS.
V první části detenčního řízení jsou účastníky jak zdravotní ústav, tak především umístěný člověk. Pokud ovšem podal návrh na zahájení řízení zákonný zástupce umístěného člověka, je účastníkem také zástupce (§ 67 odst. 2 ZŘS).
V řízení musí být umístěný člověk vždy zastoupen. Pokud není zastoupen zmocněncem, soud mu musí ustanovit zástupce z řad advokátů.
Řízení je ovládáno vyšetřovací zásadou, tudíž odpovědnost za dokazování nese sám soud. Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka, ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný člověk požádá.
Soud do sedmi dnů usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů a pokud ano, tak jestli tyto důvody nadále trvají. Pokud soud dospěje k tomu, že převzetí bylo nezákonné nebo že zákonné důvody již netrvají, rozhodne o propuštění umístěného člověka.
Pokud soud v první části detenčního řízení vysloví, že se převzetí uskutečnilo v souladu se zákonnými důvody, že tyto důvody nadále trvají a umístěný je dále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení umístěného v ústavu.
Tato část detenčního řízení může trvat až 3 měsíce od výroku o přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, tedy soud má více času k detailnímu zjištění zdravotního stavu umístěného člověka. Proto také k takovému zjištění, zda další držení ve zdravotním ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce, který je povinen vypracovat lékařský posudek.
Po náležitém zjištění všech podstatných skutečností ohledně zdravotního stavu soud ve věci rozhodne rozsudkem, ve kterém soud vyřkne, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Takový rozsudek zanikne uplynutím doby 1 roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být držení ve zdravotním ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout, což plyne z § 81 odst. 3 ZŘS.
Dle § 82 odst. 1 ZŘS může umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení ve zdravotním ústavu není důvodné.
Následně by soud rozhodl znovu rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve zdravotním ústavu povoleno.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr pro úplnost dodává, že jde o tak citlivé záležitosti, ve kterých je třeba zvýšeného dozoru, že i státní zastupitelství může na základě § 8 odst. 2 ZŘS podat návrh, na jehož základě se zahájí detenční řízení.