Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma k námitkám posouzení skutku jako jednání v krajní nouzi dle § 28 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“).
Obviněný byl uznán vinným za skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Šumperku spočíval na tom, že dne 23. 5. 2015 řídil po předchozím požití alkoholických nápojů vozidlo, jímž při couvání narazil do jiného zaparkovaného vozidla, a při policejní kontrole byla u něho dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 1,47 g/kg a 1,43 g/kg.
Na základě výše uvedeného byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoník a odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na jeden rok, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 68 To 294/2015, podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce (advokáta) v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma doplňuje, že důvodem pro dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že jednal v krajní nouzi. Poukázal na to, že vozidlo jinak řídila jeho manželka, kterou postihla náhlá zdravotní indispozice za okolností, kdy se vozidlo nacházelo ve strmém kopci a bránilo volnému průjezdu jiných vozidel. Zdůraznil, že řízení vozidla se ujal jen proto, aby ho zaparkoval na vhodné místo. Uvedl, že jiným způsobem nebylo možné odvrátit nebezpečí, které hrozilo z přítomnosti vozidla na místě, kde ho přestala řídit manželka.
Nejvyšší soud České republiky, po prostudování spisu shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Krajní nouze jako okolnost vylučující protiprávnost činu je upravena v § 28 tr. zákoníku. Podle § 28 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Podle § 28 odst. 2 tr. zákoníku nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
Krajní nouzí se rozumí stav, při němž je možné chránit zájem, který zároveň chrání trestní zákon, jen tím, že se obětuje jiný takový zájem. Podstatou krajní nouze je střet zájmů na ochraně různých společenských vztahů v tom smyslu, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze tak, že dojde k porušení jiného zájmu.
Jednáním v krajní nouzi se odvrací nebezpečí, jemuž je vystaven zájem chráněný trestním zákonem. Nebezpečím se míní možnost vzniku poruchy takového zájmu. Nebezpečí musí hrozit přímo, to znamená bezprostředně v tom smyslu, že vývoj událostí spěje k okamžitému vzniku poruchy. Přímo hrozící nebezpečí se vyznačuje tím, že se rychle naplňují všechny podmínky potřebné k tomu, aby porucha nastala, a že ke vzniku poruchy zbývá již jen naplnění minima podmínek.
Podstatným znakem krajní nouze je její subsidiarita. To znamená, že za daných okolností konkrétního případu nelze nebezpečí, které přímo hrozí chráněnému zájmu, odvrátit jinak než právě porušením jiného chráněného zájmu.
Pro úplnost je třeba zmínit také požadavek, že osoba jednající v krajní nouzi nesmí způsobit následek, který je zřejmě stejně závažný nebo dokonce závažnější, než jaký hrozil z odvraceného nebezpečí. Takto vymezený znak proporcionality krajní nouze vyjadřuje zásadu, že nelze připustit záchranu jednoho zájmu obětováním rovnocenného nebo dokonce cennějšího zájmu jiného. Opak by v podstatě znamenal, že jednání v krajní nouzi neztrácí povahu materiálně protiprávního činu.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že obviněný nejednal v krajní nouzi.
Podstatou věci bylo to, že manželka obviněného jako řidička vozidla při své momentální zdravotní indispozici nezvládla jízdu do strmého vrchu na místo zamýšleného parkování, vozidlo jí zůstalo stát na místě, kde nemohlo být ponecháno, obviněný se rozhodl vyřešit situaci tím, že se ujal řízení vozidla, ačkoli byl pod vlivem alkoholu, a při couvání lehce narazil do jiného stojícího vozidla.
Obviněný tím ale neodvracel žádné reálné nebezpečí, které by hrozilo některému ze zájmů chráněných trestním zákonem. Vozidlo, které zůstalo stát při jízdě do strmého vrchu v prostoru parkování vozidel návštěvníků automobilových závodů, mohlo nanejvýš určitým způsobem komplikovat pohyb jiných vozidel, ale rozhodně nepředstavovalo žádné konkrétní nebezpečí, zejména ne nebezpečí, které by hrozilo přímo. Z ničeho nevyplývá, že by mělo ihned dojít např. ke kolizi s nějakým jiným vozidlem.
Odhlédne-li se od obecné a nekonkrétní povahy důsledků, které mohly případně vyplývat z toho, v jakém místě se vozidlo nacházelo po zastavení, pak za daných okolností bylo možné těmto důsledkům snadno předejít jinak než tím, že obviněný se sám ve stavu vylučujícím způsobilost ujal řízení vozidla. Tak bylo možné např. požádat řidiče některého z jiných vozidel nebo se obrátit na policisty, kteří na místě dohlíželi na situaci.
Advokát v Olomouci doplňuje, že nebyl naplněn požadavek subsidiarity.
Obviněný namítal krajní nouzi již v odvolání. Pokud Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci námitky obviněného neakceptoval a nepovažoval jeho jednání za jednání v krajní nouzi, měl pro tento závěr důvody plně odpovídající ustanovení § 28 tr. zákoníku.
Z hlediska namítané krajní nouze není rozsudek Okresního soudu v Šumperku rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
(citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. března 2016 č. j. 7 Tdo 272/2016-20)
Advokát v Olomouci JUDr. Lubor Ludma na závěr připomíná, že jednání v krajní nouzi musí současně splňovat dva základní předpoklady, aby čin jinak trestný nebyl trestným činem. Prvním předpokladem je subsidiarita, tedy že nelze bezprostřednímu nebezpečí zamezit jiný způsobem. Druhým předpokladem je naplnění proporcionality činu jinak trestného, tedy, že nesmí dojít k závažnějšímu následku, než které jednání v krajní nouzi odvrací.